Historie policie a četnictva v Lysé nad Labem
Všeobecně o četnictvu a policii v ČSR
V říjnu 1918 dochází k vytvoření samostatného čs. státu a následně k recepci právního řádu a k převzetí stávajícího správního systému včetně rakouské organizace státních policejních úřadů, četnictva a komunální policie. S rozvojem státu docházelo k potřebám vytvořit nové bezpečnostní složky, zaměřené speciálně na ochranu vnitřního klidu a pořádku. Označování těchto sborů prošlo dlouhodobým historickým vývojem. Nejběžnější označení ve světě pro veškeré typy bezpečnostních sborů je policie. Termín policie má své kořeny v řeckých výrazech polis (obec, město a v přeneseném slova smyslu stát) a politeia (státní správa, svobodná obec, správa věcí veřejných, činnost obecní apod.) V tomto smyslu také bývaly správní věda a správní právo označovány jako „ policejní věda“. V novém státě po vzoru bývalé monarchie zajišťovalo bezpečnostní službu v terénu četnictvo, ve městech a obcích policie státní nebo komunální. Četnictvo přitom konalo bezpečnostní služby v těch obcích, kde nefungoval státní policejní úřad či jeho expozitura, ani zde nebyla zřízena komunální policie. Obce totiž měly právo, nikoliv však povinnost zřizovat vlastní policejní sbory. Četnictvo a státní policejní úřady byly zřizovány a financovány státem. Komunální policie pak mohla být zřizována jednotlivými obcemi, přičemž náklady na její činnost byly hrazeny z rozpočtu té které obce. Na základě ustanovení zákona měla zastupitelstva obcí možnost vydávat v mezích zákonů nařízení, týkající se místní policie resp. místního pořádku v obci. Tato nařízení měla vesměs formu policejních řádů. Vzhledem k tomu, že obce při tvoření těchto nařízení vycházely ze zákonných norem a inspirovaly se z nařízení okolních obcí, je možné zde vysledovat jakýsi stejný základ a dále řešení“místních“ problémů. V úvodu je většinou stanoveno, že trestní pravomoci v případech obsažených v tomto policejním řádu, vykonává dle § 62 obecního zřízení starosta se dvěma radními. Přestoupení řádu bylo trestáno důtkou a při opakování pokutou, v případě její nedobytnosti vězením do 48 hodin. Došlo- li k souběhu přestupku podle policejního řádu s trestným činem podle všeobecného trestního zákona, nebo čin spadal pod trestní pravomoc správních státních úřadů, učinil o tom městský úřad oznámení příslušné státní instanci. Řada nařízení řešila problémy, které jsou aktuální dodnes. Pro ilustraci některé uvádím,samozřejmě jsou poplatné době v které se řešily .
Dopravní situace: zákaz rychlé jízdy povozy, koňmo ,auty, jezdění po chodnících nebo poblíž domů a zbytečného práskání bičem. Velocipedy, motocykly a auta směly jezdit městem rychlostí 35 km/h . Náklad vozů musel být opatřen tak, aby nebyl trousen. Spadla–li část nákladu,musela být opět naložena na vůz. Vyvážel-li se z domů popel, piliny, sláma nebo hnůj , musely být napřed pokropeny vodou, aby se neprášilo a zamezilo se možnému ohni.
Provozování hostinců : hostince měly stanovenou uzavírací dobu (policejní hodina) na 12.hod. v noci, kdy byl hostinský povinen vyzvat hosty, aby hostinec opustili. Osoby nezletilé nesměly být v hostinci trpěny po 9. hodině večerní. Platil zákaz podávání alkoholických nápojů všech druhů dětem do 16 let věku. Osobám starším 16 let bylo dovoleno podávat jen pivo a víno a to v přiměřeném množství. Od 18 roků bylo dovoleno prodávat ostatní alkoholické nápoje, ale jen v míře co nejmenší. Živnosti výhradně kořaleční musely být zavírány v letní době v 9 hodin, jindy v 7 hodin zvečera. V den výplaty musely být kořalny zavřeny již v 5 hodin odpoledne. Hostinský nesměl ve svém hostinci trpět žádné výtržnosti. Pokud sám na zakročení nestačil, měl zavolat ihned stráž. Hostinští nesměli ve svých místnostech připustit žádné produkce umělecké, hudební, pěvecké, kejklířské a jiné, dokud se nepřesvědčili, že provozující osoby mají povolení k provozování od policejního úřadu. Veřejné zábavy nebylo možno pořádat bez povolení městského úřadu. Z tanečních zábav a jiných produkcí byla placena dávka ze zábav podle vl.nař.č. 143/1922 Sb. Zábava nesměla trvat přes půlnoc, vyjma případu, že pořadatel požádal o prodloužení policejní hodiny. Pořadatel, resp. hostinský nesměl na zábavách podávat pálené alkoholické nápoje a dále musel dbát, aby k zábavě nebyla připuštěna mládež do 16.roku věku ,aby při ní nebyly rvačky a musel se také postarat o požární a ostatní bezpečnost. Nedodržení těchto nařízení mohlo být řešeno až zrušením živnosti.
Volný pohyb psů: psi nesmějí se nechati pobíhati bez dohledu….. Majitel psa jest povinen, psa takovým způsobem opatřiti ,aby tento po ulicích se netoulal ani zbytečným štěkotem sousedstvo v nočním klidu rušil. Psi mají míti košíky na hubách…. a musí býti veškeří psi opatřeni platnou známkou na důkaz, že daň z nich zaplacena jest. Když někoho pokousal pes, má býti ihned pohodnému odevzdán…. V sadech a v lese musí se psi na provázku voditi. Každý toulavý pes smí pohodným chycen býti a bude pak po tři dny střežen a jen proti zapravení pokuty, pak poplatku za ošetřování majiteli vydán. Obecným rysem bylo, že postihován byl prakticky vždy majitel (vlastník) psa.
Tak jak byly schvalovány a občanům ukládány nařízením různá omezení, byla různá omezení ve služebních řádech směřována i na samotné strážníky. Ve službě bylo přikázáno vystříhat se vší hrubosti, nadutosti a pánovitosti. Chování mělo být vážné, slušné a bylo-li to nutno, mužné a přísné. Základním požadavkem bylo, aby chování policejní stráže ve službě i mimo službu bylo vždy vzorné. Pro zajímavost uvádím několik citací z různých policejních nařízení:
Obcovati s lehkými ženskými a jinou lůzou známou obojího pohlaví jest zcela zapovězeno, jakož i navštěvovati špatné a nemravné společnosti. Takové osoby nemají nikdy přicházeti na návštěvu neb do bytu, neb na strážnici policejní a nikdo jich nemá sebou přiváděti. Ačkoliv se může míti zato, že se policejní strážník nikdy opilství neoddá, přece se proto pro následky všemožné předtím varuje! Kdyby se však některý policejní strážník tak zapomněl a někde se opil, jest to povinností jeho soudruhů, dostati jej z očí obecenstva a oznámiti řádně poklesek jeho, aby byl dle zasloužení svého potrestán. Strážník má se chovati vážně, slušně a zdvořile, nemá nikdy zapomenouti, že jest ustanoven k zachování pořádku veřejného a bezpečnosti, jakož i k ochraně obyvatelstva a že má proto vypátrávati a činiti neškodnými všechny věci nebezpečné. Chování strážníkovo má býti mužné, jeho chůze vážná a tak přiměřená, aby měl čas pozorovat vše, co se děje v jeho okolí.
Bylo také stanoveno, že mimoslužební doba je určena především k tomu, aby si strážník po vykonané službě odpočinul a nabyl sil do nové služby.
Není proto přípustno, aby se strážník zabýval domácími pracemi, které by vyčerpávaly jeho sílu a znemožňovaly mu řádné vykonávání služby.
Dále bylo v nařízeních jednotlivých obcí specifikováno na co budou konkrétně jejich strážníci dohlížet. Mimo tato specifika bylo v nařízeních rovněž stanoveno, jaké tresty strážníka za nedodržení předpisů a nařízení čekají. Nejmírnější z trestů bylo většinou napomenutí, potom následovalo snížení příjmu a to až o 20%. Nejpřísnějším trestem bylo propuštění bez nároku na služební požitky.
Jedny z prvních zmínek o policii a četnictvu v Lysé nad Labem se datují do doby Rakousko- uherské monarchie, kde se hovoří o tom, že četnická stanice byla v Lysé nad Labem zřízena 1. května 1869.
O veliteli Městské policie se dochoval pouze záznam z roku 1923, kdy v čele Městské policie stál komisař Antonín Keller.
Další zmínka o obecní policii pochází až z roku 1942, kdy je uváděno, že v Lysé nad Labem u protektorátní obecní policie sloužilo 5 strážníků.
Proces činnosti komunálních policií a fakticky i četnictva byl ukončen v roce 1945, kdy byly všechny bezpečnostní složky sloučeny do tehdy vznikajícího Sboru národní bezpečnosti.
Použitá literatura: F. Otruba - Paměti Města Lysá nad Labem, Josef Vojáček – Lysá nad Labem grunty, domky a jejich majitelé, B.Chmelová - Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí, Archiv města Lysá nad Labem, Macek-Uhlíř " Dějiny obecních policií I ", časopis Policista
V roce 1989 v důsledku nastalých politických změn se znovu objevila a prosadila tendence samosprávných obcí. V roce 1991 a 1992 nově vznikají ve větších městech na základě přijatého zákona 553/91 Sb.obecní a městské policie . V Lysé nad Labem byla nově zřízena městská policie 1. 12. 1992 v celkovém počtu 8 strážníků. V dnešní době je u Městské policie zaměstnáno celkem 14 + 1 strážníků.